Život je tak nějak veselejší, když na něj nejsme sami. A dobrou komunitu si člověk nemusí vždycky najít. Někdy si ji prostě vytvoří. Třeba na vlastním dvoře :-).
Nedávno jsem se přestěhovala do malé vesnice. V minulém bydlišti jsem měla partu žen a seniorek, se kterými jsme pravidelně cvičily a zpívaly. A protože mi společné cvičení, zpívání i obyčejné lidské potkávání začalo chybět, řekla jsem si: Proč to nezkusit i tady?
A tak se od května u mě na dvoře pravidelně schází skupinka žen. Cvičíme jemná cvičení na židlích, která pomáhají udržovat pohyblivost, sílu a kondici i ve vyšším věku. Žádné rekordy, žádné „ještě desetkrát a přidej!“. Prostě tak akorát. 😊
Součástí cvičení je také vědomý dech. A když už máme správně rozdýchané plíce, byla by škoda je nevyužít naplno. Takže po hodině cvičení přichází na řadu zpívání.
Není potřeba bičovat tělo velkým sportovním výkonem. Pro zdraví a aktivní dlouhověkost můžeme každý den udělat jen malý kousek. O procento. O jeden pohyb navíc. O jeden vědomý nádech.
A možná také o jedno setkání navíc.
Protože právě z takových malých věcí vzniká sousedská komunita. Zastavit se, společně se hýbat, zazpívat si, zasmát se a mít radost z toho, že jsme spolu.
Nemusíme dělat velké změny. Někdy stačí malý krok – a mít ho s kým sdílet.
Markéta
